Během instalace

Potrubí

Potrubí je často z různých důvodů na mnoha místech vedeno v různých výškových úrovních, přičemž vznikají výškové skoky. Přitom platí, že musí být dodržována dvě jednoduchá základní pravidla.

• potrubí odvodňovat v nejnižším místě
• potrubí odvzdušňovat v nejvyšším místě

Parní potrubí

U parních potrubí je třeba respektovat obzvláště to, že při najíždění vzniká kondenzát ve velkém rozsahu procesem zahřívání, ale i během trvalého provozu tepelnými ztrátami potrubí. Tento kondenzát musí být z parního potrubí odveden, neboť jinak mohou vznikat kapky vody, které jsou proudem páry ve velké rychlosti strhávány s sebou, což pak může vést k vodním rázům, které mají za následek škody na potrubích, armaturách nebo na závěsech. Při vedení parních potrubí je třeba dodržovat následující body.

Naplánovat odvodňovací místa

• bezprostředně před všemi regulačními ventily a tlakovými redukcemi, aby bylo zabráněno hromadění kondenzátu v zavřeném stavu
• před ručními a motorovými ventily, které zůstávají po delší dobu zavřené
• ve všech nejnižších bodech kolmých úseků potrubí a před výškovými skoky
• na konci potrubí

Respektovat sklon potrubí

Kondenzát vznikající v jednom úseku potrubí musí mít možnost odtéci k dalšímu odvodu kondenzátu. Ve směru proudění je to podporováno rychlostí proudění panující v daném potrubí. Proto by měla být snaha o sklon ve směru proudění. Odvodňovací místa by měla být k dispozici v rozestupu 25 ... 50 m.

Sklon by přitom neměl být nižší než 1 ... 3 %, přičemž v ideálním případě sklon se vzdáleností k poslednímu odvodňovacímu místu lehce narůstá, neboť tam musí být také odváděno větší množství kondenzátu.

Krátké kusy potrubí mohou být při vyšším sklonu > 5 % odvodňovány odpovídajícím způsobem i proti směru proudění.

Důležité je pouze, aby kondenzát mohl nerušeně odtékat a na žádném místě v potrubí se nemohly tvořit vodní kapsy.

Sběrné hrdlo kondenzátu

Odvaděče kondenzátu k odvodnění potrubí jsou z důvodu tlakového spádu často dostačující pouze v malé jmenovité světlosti připojení (DN 15 ... 25). Pokud je však jmenovitá světlost přípojky pro přímé připojení na parní potrubí provedena příliš malá, je kondenzát proudící do potrubí vysokou rychlostí přes odvodňovací místo částečně spláchnut pryč, takže odváděč kondenzátu téměř nemá účinek. Proto by mělo být vždy naplánováno dostatečně velké sběrné hrdlo kondenzátu, které zajistí efektivní odvodnění. Stejně tak je třeba dbát na to, aby byl ve sběrném hrdle kondenzátu k dispozici dostatečný objem pro usazení nečistot, aby bylo zabráněno výpadkům funkce na odvaděčích kondenzátu.

Sběrné hrdlo působí zejména při najíždění zařízení, ale i jako akumulační objem, když zahříváním potrubí vznikají velká množství kondenzátu. Přípojka odvaděče kondenzátu by měla odbočovat zhruba 50 ... 100 mm nad dnem sběrného hrdla tak, aby se nečistoty a usazeniny nedostaly přímo do odvaděče.

Parní potrubí - více informací

Spojení potrubí

Svedení potrubí se stejnou funkcí je ve stavbě zařízení běžný postup. Samozřejmě jsou tak například parní potrubí z více kotlových zařízení sloučena do zásobovacího potrubí s odpovídající jmenovitou světlostí. To je však možné pouze tehdy, když tím není negativně ovlivněna funkce. Zejména u odfukovacích potrubí pojistných ventilů to může vést k závažným problémům.

Odfukovací potrubí pojistných ventilů musí být vedena vždy odděleně a pokud možno přímou cestou do volného prostoru. Svedení potrubí dohromady ovlivňuje funkci pojistného ventilu a nezbytná vyfukovací množství jsou podkročena. Díky vysokým reakčním silám, které při aktivaci vznikají, by se mohlo potrubí dokonce utrhnout.

Nepřípustné svedení potrubí bezpečnostního ventilu a potrubí expandované páry dohromady

Redukce jmenovité světlosti a příliš dlouhá potrubí

Potrubí brýdové páry

Při redukci potrubí brýdové páry odplyňováku může být odvádění kyslíku a oxidu uhličitého bráněno do takové míry, že už vůbec nedochází k úplnému odplynění. Následek toho je pak koroze v kotli a potrubích. Pokud navíc k tomu není kvalita vody pravidelně kontrolována tak, jak je to předepsáno, může to způsobit poškození velkých dílů kotlového zařízení a jejich následnou výměnu.

Bezpečné vyvedení

Všechna potrubí, zejména však odfuk pojistných ventilů, která odvádí páru ven do volného prostoru, musí být vedena tak, aby tím nevznikalo žádné další nebezpečí pro člověka, zařízení nebo budovu. Pára proudí ven většinou velmi vysokou rychlostí a s vysokou teplotou. Vývody proto nesmí křížit žádné komunikace a nesmí být namířeny na části zařízení, které jsou citlivé na teploty.

Odfuk pojistného ventilu

Chybně namonotované armatury

Často se vyskytují chybně namontované armatury vzhledem ke směru proudění. Často je tento problém díky vadné funkci také okamžitě rozpoznán. Zejména u zpětných klapek se to však vždy rozpoznat nedá. V daném případě byla zpětná klapka chybně namontována na volnoběh regulačního modulu napájecí vody, takže minimální množství nezbytné pro čerpadlo již nemohlo téci zpět do zásobníku napájecí vody. To vedlo k tomu, že nejprve selhalo první čerpadlo napájecí vody. Další šetření příčin neprobíhalo, neboť napájecí čerpadlo bylo vyměněno v rámci záruky. Protože však chyba nebyla odstraněna, selhalo i druhé a třetí čerpadlo. Teprve poté se hledala vlastní příčina a ta byla následně odstraněna.

Závěsy / držáky

U závěsů potrubních vedení je, bohužel, možno stále znovu pozorovat výrazné vady, jako například:

• závěsy jsou poddimenzované
• rozestupy mezi závěsy jsou příliš velké
• není respektována tepelná roztažnost v provozu
• stěna nebo strop jsou příliš slabé na to, aby mohly pojmout vznikající síly

Ani pojistný ventil ani plechová střecha nemohou pojmout síly, které se uvolňují při aktivaci pojistného ventilu. Zde nepomůže, že by se měla potrubí odfuku vzájemně podepírat. Naštěstí byla chyba rozpoznána před prvním testem, neboť by jinak hrozilo utržení potrubí.